Problém, který má řešení

Odnepaměti lidé domestikovali různá zvířátka. Některá dobrovolně, jako třeba psy a kočky, dobytek a drůbež. Jiná nedobrovolně, protože ta se domestikovala jaksi sama. Myši, krysy, potkani, vši, švábi a další nepřeberné množství živočichů, člověku škodilo. Hlodavci jednak tím, že mu užírali a ožírali pracně získané plodiny a obilí a pak tím, že na něj přenášeli nemoci a epidemie, které byly schopny vyhladit celá města. Hmyz za hlodavci nikterak nezaostával. Naši předkové hledali různé metody, jak se s těmito nevítanými hosty vypořádat. Některé byly docela zvláštní. Docela známá je pověst o krysaři, který vylákal krysy z města tím, že jim hrál na píšťalku.

Zbavte se jich jednou pro vždy

My dnes spoléháme spíš na mechanické pasti, klece a chemii. Ale i když jsme v dnešní době dál, než naši předkové, máme s nimi společné to, že tuto havěť nemáme rádi stejně jako oni. A i přesto, že my dnes slovo deratizace známe, tak u nás nenavozuje dvakrát příjemné pocity. Nejde o to, že by hlodavci a hmyz vyvolávali epidemie jako dřív. Mohou nám však napáchat škody v kuchyni i spižírně a mohou ničit věci v našem bytě. A když v nočním tichu slyšíme hryzání myších zoubků, neusíná se nám vůbec příjemně. Tak buďme rádi, že i dnes existují lidé, kteří se slova deratizace nebojí a umějí nás těchto obtížných návštěvníků zbavit.

Problém, který má řešení
Ohodnoťte příspěvek
970x250-1474093619.jpg